Posledni mesice jsou asi nejvic vysilujici obdobi ktere jsem zatim prozila – jak psychicky, tak fyzicky. Znate takovy ten stav kdy mate pocit ze uz je vsechno lepsi, uz je vam zase dobre, zase mate chut usmivat se na lidi na ulici a dokonce i na maly deti…a pak to po par dnech prejde a jste tam kde jste byli – sed, nuda, stress, deprese, tlak, stereotyp ale i nechut cokoliv delat…a cim casteji se to opakuje tim vic ten navrat do sedi vysiluje. Je to jakoby jste strasne dlouho chodili v jednech dzinach, odrbanejch teniskach a sedy mikine, pak  si na jeden vecer oblekli plesove saty, a druhej den ty saty povesili na raminko ve skrini se sezonnima vecma a prevlekli se zas do tech tenisek. Zaroven s tim mate pocit ze vas neco dozira nejen zvenci, ale i zevnitr…mam chut nekam to ze sebe vysypat, ale pak se setkam s problemem – kam vlastne? Paradoxne jsem zjistila ze mi najednou vadi kolik lidi tenhle blog zna a kdo vsechno tu muze cist. Najednou se mi to cislo v poctu navstev – pres 11 tisic – vubec nelibi, a uz vubec se mi nelibi ty komentare od znamych lidi. Je hrozne omezujici vedet ze i kdyz si chvilkove ulevim, prectou si to tu i lidi ktery nemam rada a kterym do me vubec nic neni. Nemuzu sem napsat co me trapi, protoze se o to nepotrebuju delit s zadnym z lidi ktere znam ale na druhou stranu chci protoze vim ze se mi ulevi. Az ted zacinam chapat fora na lide.cz kam lidi chodej pro radu k nekomu naprosto cizimu a kdo jim nakonec poradi i lip nez znamy a treba blizky clovek. A taky se sama sebe ptam, kam se schovala ta cast meho ja, dlouhovlasa, vesela, bezstarostna a snazici se bejt na lidi mila? Asi se na tech dlouhych vlasech obesila a nechala me tady.